Můj asi největší vzor...
Myslím v duchu na ETC, kapelu Vladimíra Mišíka. Chtěl bych popsat svůj vztah k této kapele a své pocity z pouti její i mé kolem sebe jdoucí... Každej adolescent má svůj vzor v muzice. Podle nějakých pravidel náležitosti by měl člověk například říci: ano můj vzor byl Bob Dylan, jiný by řekl Kryl, jiný Beatles. Já ale nemyslím vzor, který jen provází určitou dobu a prostě se v té době hraje a pouští do éteru. Já myslím vzor jako postoj k něčemu, jako výraz něčeho, podle čehož se pak třeba řídíme, podle čehož pak srovnáváme veškeré hodnoty nebo se poměřujeme s ostatními. Třeba Dylan je vyjádřením postoje k světu a lidem svými texty, Kryl samozřejmě také, ale co třeba Michal David a Já chci žít nonstop, co Víťa Vávra, Kotvald a Hložek? Nedovedu to vůbec vyjádřit, zase se mi to motá v hlavě, ale vím, co tím myslím. Mě fascinovala a fascinuje ta přímočarost Mišíkovy muziky a samozřejmě se mi líbily texty písniček. To, že skladby jako “Ty”, Jednohubky, Koukni na tu fotku, Gambrinus... jsou v rytmu bicích jako Smokie nebo Creedence, klasická v uvozovkách “popina”, ala Mýdlový princ... a přitom je to takový charakteristický tah na bránu, že to tam takhle je. Sedí to jak “prdel na hrnci”. Na ETC je cítit příklon k určité a čitelné filosofii a jasnému pohledu na věci kolem, což je jistě bezpochyby Mišíkova zásluha. Přece nemůže nikdo říct, že po Werichovi, pak Suchému, by cíleně Mišík mířil na další políčko slávy za tyto jmenované umělce. Že by se vůbec něco takového dalo připravit, že by to někdo vůbec mohl plánovat? To určitě ne. Základem pro písničku byl u ETC vždycky dobrý text. Mišík sám s akustickou kytarou působí jako vizionář, který nám vypráví bezprostředně o světě a životě v něm, nic nepřikrašluje, volí si texty básníků a sází tak na jistotu. Ty texty jsou většinou pochmurné a temné, ale právě to, že nic nepřikrašlovaly, šly krok za krokem s Mišíkem a dotvářely jeho image. Tím se začal charakterizovat Mišík stylově a také ho ctilo, že zůstává svůj. Kvůli těm těžkým a temným textům, které tak nějak vyjadřovaly opak socialistického vidění světa, ve kterém jsme tenkrát žili, se chodilo na Mišíka a jen se stále formovalo jednou akustičtěji, jednou více elektricky uzpůsobení nástrojů. Nakonec se přiklonil Mišík k elektrické muzice s bicími, basou, elektrickou kytarou, ale stále také pouze s doprovodem své akustické nebo elektroakustické kytary. Pro samotného Mišíka to mnohdy muselo být dilema. On mohl být a je stejně tak dobrý komorní písničkář, jako bigbíťák tělem i duší. Podobně v tom lavíroval Merta, který nakonec zůstal písničkářem po dlouhé období, ale koketoval s ledasčím. Spojení s Honzou Hrubým bylo z dnešního pohledu tím nejlepším, co Mišíka mohlo potkat. Hrubý hraje na elektrické housle a právě to bylo pro zvuk ETC pozitivem. Nezapomenutelné spojení nástrojů, kde mohla být kdyby k setkání obou muzikantů nedošlo, sóla hraná na elektrickou kytaru, což by nikdy nepůsobilo tak jako propojení houslí a akustické kytary - charakteristického zvuku ETC, který pak doplňoval na basu Padrůněk ve své největší slávě a Pokorný na kytaru, který ctil čistými zvuky nádech původních písniček akustické muziky. Tomu všemu pak dal trumfy do rukou Mišíkovi příchod Jirky Veselého na basu, který svou hráčskou technikou značně převyšoval své vrstevníky muzikanty v jiných okolních tehdejších bandech. Veselý je totiž český Pastorius, nehledě na to, že je to strašně skromný a slušný člověk. Veselý vnesl do ETC své specifické technické hraní a také větší profesionalitu, je to náš nejlepší basista a tak nebylo divu. Tenkrát už v kapele chyběl pouze Jirka Zelenka, který si s “Veselým” basistou už dlouhá léta rytmicky rozumí. Mišíkovi v dřívějších letech bylo vyčítáno, že se na deskách prosazují jiní hráči, že nezpívá on celé CD ap. To je ale zřejmě důkaz Mišíkovy obrovské dobroty, protože to musel určitě sám cítit, ale přesto dovolil nazpívat písně jak Nejezchlebovi, tak třeba kytaristovi Kubešovi. Také musím podotknout, že doba Gumy Kulhánka, také vynikajícího basisty je zvláštní tím, že ETC mělo na basáky opravdu velké štěstí. I když jsou Veselý i Guma každý jiný, přijde mi hra basy adekvátní neboli typická pro ETC u obou pánů. Jsou to oba perfektní muzikanti a umějí fantasticky hrát, pro mě osobně ale není tak podstatný styl v basování jednoho, či druhého. Nebo takto: myslím si, že nástin hry basy a její profilování a vývoj vnesl už kdysi Padrůněk. Je to tam slyšet, je tam prostě taková ta linka, kdy basa tak trochu sóluje a přitom podehrává. Veselý tomu potom dodal ksicht v Nejlepší ženský našich dnů a v jiných skladbách, také vnesl hraní na tahací harmoniku, opět vynikající tah, ne však nějak promýšlen nějakým ubohým kalkulem jak je tomu dnes, když to frčí... no a Guma Kulhánek tomu nijak neublížil, dal tomu nejvíc, co mohl dát. Po rozchodu ETC a návratu Veselého a Zelenky, mi to nejdříve bylo trochu líto, nemohl jsem se srovnat, chyběl mi Olin Nejezchleba a Standa Kubeš... Pak jsem zaslechl, že má nová deska ETC být v duchu dřívějška a pak jsem ji konečně slyšel a dnes ji mám celkem slušně naposlouchanou. Rytmika je úžasná a opět profesionální, Guma takového borce na bicí vedle sebe neměl, ale také to bylo ETC, ne že by ne!!! Skladby na albu jsou mistrovsky jasně udělané, aranže profesionální, písně typické, texty mrtvých básnických mistrů nahrazuje Marek Eben a jiní... taky proč ne, vždyť už se dá navazovat na nějakou čitelnou tradici, stačí jen nesklouznout po ledu na zadek. Je to vše jak křížovka na doplnění. To doplňování vzniká při natáčení, kdy se doplňují nástroje, překrývá se muzika, aranže, mixuje se až je dílo hotové. Říkají někteří lidé, že ETC je deska co deska stejná. Mě to trápí. Ano, když má kapela styl a hraje víc jak 30 let, působí to stejným dojmem, protože ta podobnost dělá kapele ksicht, ona opět udělá nějaký ten klasický hit, tentokrát je to Kdybych měl hever, je to tak prosté a jasné, ale tak krásně vysoustružené a to je ten svět ETC a takový já ho mám rád. Když vezmu text a píseň Káva cigareta po ránu, jsem odzbrojený. To je muzika mého srdce. ETC a Mišík mi tu hudbu znovu a znovu nadělují, už tím, že prostě stále existují a fungují, vyvíjejí se dál a vždycky se těším na novou desku. Ano byla to pravda, ETC se navrátili ke kořenům. Když to spustí, je to promyšlená muzika a jsou to bezvadný texty. Je to tradice a pokora zároveň. Je to ukázka cesty nenamyšlené hvězdy páně Mišíka i celé kapely za dlouhá léta činnosti. Čechomor je skvělej, dobře že tu je, Vlasta Redl je výbornej muzikant, Divokej Bill má taky housle.... ale ETC jsou jenom jedny. Ten základ zvuku sice Hrubián a Mišík nevymysleli, byl tady Jean Luc Ponty, Mahavishnu.... ale oni dokázali udělat vyloženě český styl a nikdy nikdo už nesmaže ty pecky jako Variace na renesanční téma nebo spoustu dalších až po ty nové. ETC jsou prostě ETC.